-A A +A

Jste zde

Jaké vyhlídky mají single ženy?

Jaké vyhlídky mají single ženy?

Volné pokračování článku "Vztahy mezi lidmi", "Single", "Jaké vyhlídky mají single muži?".

Žít sám životem single je pro mnoho mužů i žen dnešní každodenní realita. V médiích je tento způsob života vychvalovaný a je zdůrazňováno, že svoboda jednotlivce je to nejdůležitější. Vztah je chápán jako omezení osobní svobody a volnost, rovnost, bratrství je přímo glorifikována. Hovoří se o silných ženách a hrdých mužích. Není se pak čemu divit, že tomu mnoho mladých lidí uvěří a těmito radami se dokonce řídí.

Jedna zkušenost ze života.

Asi před dvěma roky se na mne obrátila asi 35-ti letá žena se zajímavým dotazem. Musím trochu přiblížit situaci. Jednalo se o mladou ženu, neběžně krásnou, kultivovanou, pečlivě upravenou s jemným, řekněme nadstandardně společenským chováním. Její otázka zněla: "Proč mne všichni chlapi chtějí jen na sex. Každý by se se mnou chtěl vyspat, nikdo se mnou však nechce žít!"

Tato otázka se mi zapsala do paměti a často se mi vrací, když s podobnou přichází i jiní mladí lidé, kteří možná už nejsou tak krásní, ale mají úplně stejný problém.

Možná by si tato situace zasloužila větší pozornost a možná i nějaký průzkum mezi mladými lidmi. Jsem přesvědčen, že tento stav úzce souvisí s celospolečenskou glorifikací života single a zvýrazňování jeho "nesporných" výhod oproti vztahu v manželství. Lidé, kteří žijí single, totiž mohou mít pocit, že jejich vázání se na partnera nebo partnerku by bylo možné chápat skoro jako selhání v trendu nezávislosti a svobody. 

Zase se vrátím k jinému příběhu, který nemusí být tak ojedinělý, jak by se mohlo zdát. 

Dva mladí lidé spolu chodili víc jak 10 roků a to od 18 let. Ona otevřeně a nezastíraně toužila po tom, aby spolu žili jako manželé. On se tvářil tak, že jednou ano, jednou se tak stane. Žena začala trpět zdravotními a především psychickými problémy, které měly základ v nejistotě, kterou ve vztahu zažívala. Jejich okolí jim radilo, aby ona zašla k lékaři a ten řešil její problémový zdravotní stav. Přidružily se problémy v sexu, které přerostly v její vyhýbání se sexu. Dosažení vzrušení bylo obtížné a dosažení orgasmu spíše výjimkou. Okolí, které radilo, bylo jednoznačně na straně muže a radili, aby se žena podrobila léčení. Už ani nevím, jak k tomu došlo a ona se obrátila na mne a všechno mi svěřila. Potřebovala se někomu svěřit, vypovídat se. Jejím hlavním problémem byla obrovská nejistota ve vztahu, kterou nedokázala už zvládat. Pohovořil jsem si i s jejím partnerem a to zcela v klidu a neformálně. Vůbec netušil, že už jsem o jejich vztahu něco věděl od jeho partnerky. Bavili jsme se jako dva přátelé. Došlo i na jeho vztah a tehdy jsem se dověděl zajímavou informaci. Je se svou partnerkou sice už dlouho. ale přece se nebude vázat, když "frčí" volné vztahy a být nevázaný je "IN". Vysvětlil, že je s ní sice ve vztahu, ale že čeká, že se objeví "něco lepšího". A že to před ní nijak nezastírá....

V takovémto vztahu by každá žena musela nakonec skončit na psychiatrii.

Oba příběhy jsem vybral záměrně. Setkal jsem se s mnoha dalšími, ale tyto jsou pro ilustraci problémů spojených s "volnomyšlenkářským" přístupem ke vztahům přímo ukázkové. Ten první je o vztazích ženy, která žije životem single, a ten druhý o vztahu v páru, který ovšem nikam nevede.

Společné je pro oba příběhy to, že mnozí lidé by single žít nechtěli a přitom jsou okolím a situací k tomu odsouzeni. žijí v nezávazném páru, kdy jeden z partnerů žije s představou, že nevázaný život, který mu volný vztah dovoluje, není zas až tak špatný. Má to, co potřebuje a může "čekat" na něco lepšího....

Nejen média, filmy, a celospolečenská atmosféra, která už manželství neprosazuje jako základ státu, se podílejí na devastaci hodnot mladých lidí. Samozřejmě je to silný tlak na lidskou psychiku a příklady táhnou. Stejně intenzivní je i celospolečenský tlak na společenské uplatnění, společenskou prestiž, cestování, svobodu a kariéru. Hodně lidí také déle studuje, a tak se logicky nechtějí během studia vázat. Tehdy je pro ně život single se všemi jeho výhodami jasnou volbou. Jenže když škola skončí, nastanou nové tlaky ve formě nutnosti zajistit si zaměstnání a také v něm uspět.

Profesní růst dnes vyžaduje plné sebeobětování se v práci. Tlak zaměstnavatelů na výkon je obrovský a strach ze ztráty zaměstnání ještě větší. Ani podnikání není snadnou cestou a na volný čas zbývá minimum prostoru. Lidé přestávají žít svůj život, ale žijí hlavně ten pracovní. Špatně to snášejí muži a u žen je to stejně jak s alkoholem. Snášejí ho ještě hůře než muži. Život single vlastně pokračuje a na vztahy je podstatně méně času, než bylo ve škole. Také příležitostí je podstatně méně. Otázku založení rodiny potlačuje myšlenka na to, že nyní je potřeba cestovat, pracovat, vydělávat a užívat si. Sexuální příležitosti se občas najdou a tak je využívají především v podobě nevázaných vztahů. Když se sejdou dva lidé, kteří mají jiné priority než navázání vztahu, prostě si vzájemně nabídnou to, co oba potřebují, a jdou dál. Přátelství s výhodami je pak jasná volba pro řešení "sexuální výpomoci" a případného naplnění povinností společenského života. Vztah, při kterém lidé mají pravidelně pohlavní styk bez milostného vztahu, je obecně považován za náhodný, příležitostný sexuální vztah, který je přece jen trochu odlišný od "sexuálního vztahu na jednu noc". Někdy se přátelství s výhodami" označuje jako "sex bez podmínek".

V situaci, kdy lidé přijmou myšlenku, že vztah nechtějí, se o něj ani nesnaží. Nemají zájem se vázat. Jejich priority jsou jinde a jakýkoli vztah by mohl být omezením, komplikací a oddaloval by dosažení těch "podstatných" životních cílů. Není pak nic divného na tom ,že ani krásná žena není cílem partnerského života, ale má jen zdobit na společenských akcích svého partnera a řešit jeho sexuální potřeby. Ani její krása a další vlastnosti, kvůli kterým by dříve byla středem zájmu mužů, kteří by ji byli připraveni pojmout za manželku a založit s ní rodinu, nestačí na "potřebu" uchování svobody za každou cenu. Pak stačí několik takovýchto vztahů a žena se v očích těch "normálních" stává nedostupná nebo se ji ani neodváží oslovit. Mají obavu, aby nedopadli podobně jako ti krásnější, bohatší, se kterými se stejně rozešla. K nálepce "zlatokopka" je pak velice blízko. Přitom tou obětí může být právě ona žena, která měla tu smůlu, že ji přitahovali nebo "přitáhli" muži, kteří to odpočátku nemysleli jinak než jako povyražení.

Podobně je to ve vztahu, kde jeden z partnerů chce založit rodinu a žít v manželství s dětmi, starat se o ně a žít jako rodina. Pokud jeden z partnerů toto vnímá jako omezení, pak je to vztah, ve kterém nutně jeden z partnerů musí trpět nebo být nešťastný. Odejít si však netroufá, protože doufá, že jednou se jeho touha naplní. Přitom je klidně možné, že spolu budou cestovat, bavit se, společensky žít a užívat si. Jenže to hlavní, pocit jistoty a naplnění cíle společného života v založení rodiny, je nedostupné.

Oba příběhy jsou jen malou částí různých variant a problémů ve vztazích lidí, kteří žijí single nebo ve vztahu, který jeden z partnerů nepovažuje jako finální. Je možné, že podobné vztahy a příběhy vidíte okolo sebe. Tento trend "moderní doby" vyznává stále víc a víc mladých lidí. Může se zdát, že jejich názory a chování mají svou logiku. Problémem je ale to, že takovéto vztahy vedou k povrchnosti, opatrnosti, nedůvěře ale také i ke lhostejnosti a využívání. Stále víc mužů a žen se pak nedokáže rozhodnou pro vztah, bojí se usadit a založit rodinu jako projev společné vůle. Mnozí tak učiní tehdy, když je partnerka v jiném stavu, ale pak se už moc nedá mluvit o společné vůli, ale spíš o řešení následků.... To je ještě ta relativně příznivější situace, která sice není jistě ideální, ale už vede k zahájení rodinného života. Ne vždy jsou takovým stavem oba partneři nadšeni, ale tak už to chodí.

Mnoho žen, ale i mužů, se ani přes těhotenství ženy k manželskému životu neodhodlá. Pocit závazku manželství je i přes očekávání rodiny tak silným blokem, že raději volí cestu partnerského života bez sezdání nebo vztah ukončí. Ani povinnost platit alimenty a nemožnost vychovávat vlastní dítě není dostatečným motivem pro založení společné rodiny. Raději dají přednost možnost žít "plný život", než žít život s povinnostmi. Argumenty, že na lásku není potřeba papír, jsou sice zajímavé, ale nebývají tím pravým důvodem takovéhoto jednání.

Za vše se musí platit - biologické hodiny se nezastaví

Muži jsou na tom mnohem lépe než ženy. Muži jsou teoreticky plodní až do vysokého věku. Problémem může sice být impotence, tento problém se však dá obejít. U mužů však s jejich věkem výrazně klesá touha po závazném vztahu a spíše hledají ženy, které by se o ně staraly a se kterými by zahnali samotu a které by jim byly spíše oporou. 

Proto se dále budeme zabývat především problémy žen, které žijí single nebo ve vztahu, který nemá velkou perspektivu. Ženami, které sice touží mít rodinu, ale nemají partnera, se kterým by ji založily. Neznamená to, že by nemohly mít dostatek sexu nebo sexuálních příležitostí. Tento problém se týká i žen ve vztahu s partnerem, který nechce děti. Je to však i problém žen, milenek, které mají ženaté partnery nebo řadu příležitostných partnerů, kteří je berou jen jako milenky.

Život single není problém, dokud je člověk mladý, zdravý, plný elánu. Práce se daří, kariéra je přímočará, vše vychází... Peníze nejsou na pokrytí potřeb jednoho člověka žádným problémem, cestování, případně práce v zahraničí umožňuje poznávat život a svět. Vypadá to ideálně a skoro by člověk řekl, že to tak bude stále. Problémem je však to, že všichni bez rozdílu stárneme. Muži jsou na tom relativně lépe, ale ženy většinou vnímají, že jejich biologické hodiny bijí na poplach. Dříve se hovořilo o hranici čtyřiceti let, kdy mohou mít ženy problémy s těhotenstvím. Dnes se díky hormonální antikoncepci tato hranice výrazně snižuje a není výjimkou, když tyto problémy postihují ženy v mnohem mladším věku. Hormonální antikoncepce totiž ovlivňuje uvolňování vajíček a to ve větším množství, než je běžné při přirozeném menstruačním cyklu. Zásoba vajíček se tak "vyčerpá" mnohdy podstatně dříve, než by odpovídalo normálnímu stavu. Podobně je to se snahou ženy otěhotnět po vysazení hormonální antikoncepce. Za "normální stav" se považuje, když žena neotěhotní do půl roku po jejím vysazení. A to už může být na dítě i pozdě.

Mnoho žen může zažít nepříjemnou situaci ve chvílích, kdy se rozhodne mít dítě. Její partner touto myšlenkou nemusí být nadšen a jeho zájem o ni může výrazně ochladnout. Bohužel se to často stává důvodem pro rozchod. Když se však žena například ve 35 letech rozejde se svým přítelem, se kterým o dítěti uvažovala, co pak má dělat? Rozhodující nemusí být ani to, že je krásná, atraktivní, vzdělaná, že o sebe dbá, sportuje, prostě že stále vypadá i v tomto věku mladá a zajímavá. Často ani po takovémto rozchodu ani není schopna navázat nový vztah, který by měl vést k založení rodiny. Doba, kdy si byli všichni rovni věkem, názory, postoji, životními a společenskými předpoklady, je pryč.

Najednou zjistí, že mezi vrstevníky má velký problém najít stejně atraktivního a zdatného partnera. Nebyl by problém najít milence, ale muže, který by mohl být otcem jejího dítěte. Myslím tím muže nezadané, ne muže ženaté nebo se závazky. Některé ženy to řeší vztahem se starším mužem, jiné "loví" mezi stále mladšími muži a některé to vzdají a postupně se myšlenky na založení rodiny úplně vzdají. Může se pak snadno stát, že žena sice najde partnera ,který si ji vezme za manželku nebo se kterým založí rodinu, může to však už být muž často mimo její generaci.

Problém je najít partnera i mezi vrstevníky. Většina z nich je zadaných nebo hledají milenku. Je potřeba se smířit i s tím, že tito muži většinou hledají spíše mladší ženy, které jsou pro ně atraktivnější. A přiznejme si, že kolem čtyřicítky jsou muži už tak trochu pohodlní, začíná jim růst bříško, ubývá chuť běhat kolem dětí a věnovat se domácí práci... Spíš, jak aktivní sport, se spokojí s televizí a dobrým jídlem. Čest výjimkám!!! Elán, který měli ve dvaceti, je dávno pryč, jsou unavení a mnozí prožívají i první sexuální trapasy se ztrátou erekce. Potřebují a hlavně chtějí své pohodlí a pro mnoho aktivních žen jsou přítěží.

Problém s mladšími muži však nemusí být jen v rozdílném věku. Daleko větší problém může nastat, když muž bude vyznávat stejné hodnoty, jako žena vyznávala dříve, než poznala, že je nejvyšší čas založit rodinu a mít děti. Mladší muži totiž mají často stejný pocit a to, že na vážný vztah mají ještě spoustu času. Hodnoty jako je kariéra, postavení, chuť cestovat, poznávat poznávat a "žít". tak jako to chtěla v jeho věku ona. Rozhodně se netouží stát otcem. Logicky časem skončí u mladší partnerky.

Starší muži jsou většinou zadaní, rozvedení, případně i vdovci. Nejčastěji narazí na muže, kteří hledají milenku a ne komplikace se ženou, které ujíždí šance být matkou. Navíc je většinou nijak neláká další otcovství, protože si uvědomují, že na ně už jsou prostě staří. Starat se dalších 25 let o dítě je pro ně obtížně stravitelná představa. Aby ne, když si snadno spočítají, že 50+25=75 let. Když jejich dítě bude na prahu samostatného života, oni možná budou nesoběstační. Věkový rozdíl by ani tak nevadil v době, když byli oba mladí, ale ve středním věku už mají muži jiné priority a někteří i zdravotní problémy, které se nevyhnou ani sexu. Možná prožívají krizi středního věku, bojují s problémy s erekcí nebo se prostě cítí unaveni životem a pracovními problémy. Neříkám, že takovýto vztah by nemohl být krásný nebo přímo ukázkový. Vyžaduje však notnou dávku vzájemného pochopení a úcty. S přibývajícím věkem budou přibývat i zdravotní problémy a bohužel i ty sexuální. Zatímco žena je na vrcholu své sexuální potřeby, mnozí muži už to se sexem zas až tak moc nepřehánějí. Opět zdůrazňuji, že se vždy jedná o naprosto individuální vztahy a nelze je zobecňovat!!! Obecně však věk nikomu moc nepřidá a tak se dá očekávat, že s přibývajícím věkem se problémy mohou zvětšovat. Nejedna žena to nakonec řeší mladším milencem, o kterém by dříve nikdy neuvažovala.

Někdy se však ani to nepodaří a žena i přes svou obrovskou snahu v čase, kdy by její mateřství bylo přirozené, bezproblémové, odpovídajícího partnera nenajde. Biologické hodiny jejího ženství se prostě zastaví. Přitom se dnes opravdu nemusí jednat o věk čtyřicet a více let. Přechod se může dostavit mnohem dříve a neočekávaně.

Do života ženy také mohou zasáhnout zdravotní problémy, které se nedají nikdy vyloučit a které se mohou dostavit nenadále a to v každém věku. Některé gynekologické problémy mohou být komplikací pro otěhotnění nebo mu přímo zabrání. Ztráta dělohy nebo odebrání vaječníků jsou i ztrátou nadějí na donošení vlastního dítěte. I takovéto situace nastávají a vlastně se jim ani nedá zabránit.

V dnešní době, jak to vypadá, se rozmnožovací pud lidí snížil na historické minimum. Alespoň v té "naší" části Zeměkoule. Sex je totiž představován jako rekreační aktivita a právo na uvolnění. Kolik je v médiích prostoru věnováno starému sloganu "Milujte se a množte se..." Sex se stal jením z mediálních taháků. Lidé jsou poučováni o antikoncepci, ale varování před rizikem nemožnosti otěhotnění není zajímavé a tedy se jím ani nikdo moc nezabývá. Chybí výchova k rodičovství, doporučování monogamních manželských vztahů, sexuální výchova vedená k věrnosti a vzájemné úctě partnerů. Nevěra je považovaná za samozřejmost a výhody single "nevázaného" života jsou prezentovány jako přednost a směr, kterým by se sebevědomí lidé měli dát vést. Podpora rodiny je minimální, přibývá mamínků, metrosexuálů i lidí, kteří se neumí postarat ani sami o sebe, natož pak o rodinu. 

Tito lidé se pak potkávají, stávají partnery nebo partnerkami a tak není ani moc divné, když jejich názory na společný život přinášejí problémy a zklamání. Osobně mám dojem, že s rostoucí feminizací, extrémní touhou po majetku a snahou vydělat dostatek peněz pro přežití, to jde z kopce nejen se vztahy, ale i se sexem. Muži se víc věnují svým sexuálním problémům a potřebám, jak potřebám ženy. To pak i do sexuálních vztahů přináší problémy s dosažením orgasmu u žen.

Dítě bez otce

Některé ženy se nakonec rozhodnou pro život bez muže, ale ne bez dítěte. Řeší tak naplnění své potřeby, touhy po mateřství. Pro ženu to řešení je. Ale je to řešení vhodné i pro její dítě? V takovémto případě je nepodstatné, zda se žena rozhodne otěhotnět "nechtěně" a muže dále nechce nebo se s nějakým mužem dohodne a ten je pak otcem jejího dítěte, ale dopředu se dohodnou, že zůstane anonymní. Být svobodnou matkou však i dnes představuje obrovskou odpovědnost a svým způsobem i sebeobětování. Bohužel žen samoživitelek, které vychovávají své děti bez pomoci muže ,je dnes příliš mnoho. Vysoká rozvodovost i trend samoživitelek však přináší komplikace nejen ženám, ale především jejich dětem. Absence mužského vzoru je pro dítě hendikepem pro jeho další život. Ale přiznejme si, že někteří muži - otcové, by pro dítě nebyli přínosem ani kdyby s nimi žili. To je však téma na samostatný článek ...

(AK)(Z)(L)(O)