-A A +A

Jste zde

Vztahy v rodině a jejich vliv na děti

Vztahy v rodině a jejich vliv na děti

Jakékoli pozitivní i negativní vztahy v rodině významným způsobem ovlivňují citovou rovnováhu dětí a vytvářejí v nich podvědomé modely chování pro řešení budoucích vlastních životních situací a problémů. Kolik je rodin, tolik najdeme problémů. Nikdo není dokonalý a tak se musí neustále hledat společný názor na nové situace, které nám život přináší skoro každý den. Manželství je uměním kompromisu a vyžaduje vzájemnou snahu o jeho nalezení.

Pokud se problémy v rodině týkají nevěry jednoho z rodičů, pak je tento problém o to vážnější, že dítě v takto zasaženém rodinném prostředí trpí změnami chování rodičů k sobě navzájem a následně i k dětem. Děti jsou na tyto změny velmi citlivé a pocítí i minimální změnu v chování rodičů. Přestože nejsou natolik zralé, aby přesně porozuměly tomu, co se kolem nich děje, zasáhne je emocionální zmatek. Rodič, který lže svému partnerovi, si většinou ani nedokáže do důsledku představit, jaký dopad má jeho nevěra na děti.

Po odhalení nevěry se vztahy mezi partnery logicky naruší a při nejlepší snaze situaci řešit vstřícnou cestou, se to vždy dotkne i dětí. Když děti zjistí, že jejich rodič má jiného partnera, nebo partnerku, nemusí tomu vždy úplně rozumět. Chápou však, že mezi rodiči se něco stalo a oni se pak cítí nejisté a podvedené. Forma jejich psychického strádání je jiná než u dospělých. Problémy mezi rodiči se tak mohou přenést do depresí, pocitů osamění a ztráty rodinného zázemí dítěte. Projevuje se to často zhoršeným prospěchem ve škole, nízkým sebevědomím, asociálním chováním nebo i pocitem opuštění. Mnohdy se rodiče soustředí na svůj vztahová problém a citově ke svým dětem ochladnou, ne z důvodu ochladnutí rodičovské lásky, ale z důvodu zaměření se na svoji bolest a vnitřní utrpení a nevidí víc než své vlastní problémy. Mnohdy tak vůbec nezaznamenají strádání jejich dětí. Děti se mohou uzavřít do sebe a kultivovat si svoji vlastní představu dalšího vývoje. Mimo jiné tak získávají i modely řešení situace, které jednou mohou uplatnit ve svém dalším životě. Nevěra partnerů a jejich následné chování tak může ovlivnit i příští generace.

Jak se problémy rodičů projevují na dětech podle věku

Do pěti let
Děti na zvýšené napětí a nejistotu doma obvykle reagují projevy smutku. Malé děti a zvláště batolata jsou velmi citlivá na jakoukoliv změnu a svou úzkost dávají najevo především pláčem. Prosí tak své rodiče o více mazlení, více pozornosti. Bohužel rodiče jsou dost často zahledění do svých vlastních pocitů a jejich prosby nevyslyší. Psychické problémy se často transformují do problémů zdravotních a tak se často stává, že děti jsou nemocné, což ještě více komplikuje rodinnou situaci. Děti vidí a slyší negativní reakce rodičů, vnímají jejich nadávky, pláč a rozladění. Nejcitlivější jsou na tyto rodinné problémy děti do tří let. Nedobrá vztahová situace v rodině v nich vyvolává traumata a negativní zkušenosti, které mohou mít velmi negativní důsledky na jejich další vývoj. Následky se mohou projevit i po mnoha letech hlavně při navazování jejich vlastních intimních vztahů.

Od 5–10 let
Po pátém roce věku si děti mohou začít nevysvětlitelné a nepochopitelné problémy rodičů klást za vinu. Ze všeho největší strach mají, když slyší hádající se rodiče nebo vnímají mezi nimi napětí. Mají panický strach, že se jejich rodiče rozejdou. Často touží po blízkosti rodičů, které se jim většinou nedostává. Někdy je až extrémní zájem ze strany jednoho z rodičů, který si ovšem přízní dítěte chce zajistit argumenty proti svému partnerovi. Velmi záhy se objevují i problémy s chováním ve škole, horší studijní výsledky. To se samozřejmě nelíbí rodičům a tak svoji zlobu upínají na školní problémy dětí. Dítě to zpětně chápe tak, že důvodem roztržek a nenávisti rodičů jsou ony, protože se špatně učí. Stává se z toho kolotoč problémů, ve kterém dítě trpí představou, že je hlavní příčinou nesvárů v rodině. Následky na psychiku jsou katastrofální a projevují se i nočním pomočováním, nočními můrami nebo traumatizujícími představami. Děti v tomto věku si problémy a případný rozchod rodičů nedovedou vysvětlit a nerozumí situaci, proč jeden z rodičů je už nemá rád. tyto pocity beznaděje většinou vyvrcholí poté, když jeden z rodičů odejde k jiné rodině a začne se starat o cizí děti. Vlastní děti podléhají pocitům žárlivosti a nenávisti. To vše v nich vytváří negativní vztah k ostatním cizím lidem, kteří v podstatě za nic nemohou.

Od 10–18 let
Období puberty je dost složité i bez problémů v rodině. Děti jsou mnohem vnímavější a pozornější, než si rodiče dovedou představit. Navíc se více zajímají o vztahy a samozřejmě o sex. Proto se mnohdy stává, že děti odhalí nevěru jednoho z rodičů dříve než podváděný rodič. Když dítě získá pocit, že něco není v pořádku, dokáže bez mrknutí oka provádět věci, ke kterým by se dospělý většinou nepřikláněl. Nedělá jim tak mnohdy problém rodiče sledovat, číst jim poštu, nebo kontrolovat mobil a maily. Není to otázka špatné výchovy. Většinou je to spíš důsledek strachu o rodiče a znalost negativních příkladů z jejich školního prostředí, kde se o problémech jiných rodičů dovídají od spolužáků. Jedna věc je zjistit nevěru rodiče a druhá je se s ní vyrovnat. Bohužel ani tyto starší děti se se svým zjištěním nedokážou vypořádat a neví na koho se mají obrátit. Většinou se to bojí sdělit druhému rodiči, protože si již uvědomují dopad této situace na celou rodinu. Mnohdy si své tajemství ponechávají uvnitř a nevěru jednoho z rodičů často vnímají jako obrovskou zradu, která zničí všechny jejich dosavadní ideály. Ztrácejí ideály nejen o rodičích, ale i svém okolí a o smyslu života.

V případě, že nevěra je již v rodině známá se často stává, že jeden z rodičů se snaží z dospívajícího dítěte udělat prostředníka a mnohdy i štít před vlastními problémy. Dítě se stává rukojmím vlastních rodičů, kteří je zavalují svými problémy. Toto jednání může mít také katastrofální následky na vnímání vztahů dítěte v budoucnosti. Může se vytvářet i podvědomý odpor k příslušníkům pohlaví rodiče, který "zradil". Jindy to muže být pocit, že vázat se na někoho, nebo někomu věřit je nesmyslné a bude vždy zneužito.

Dítě ji již relativně starší a tak i problémy, které může vytvořit mohou mít dalekosáhlé následky. Aby na sebe upozornilo, tak mimo problémů ve škole a někdy záškoláctví, inklinuje k nějakému velkému problému. Mnohdy se psychická labilita překlopí do deprese, dítě mnohdy přestane jíst, má problémy se soustředěním, rozlišováním morálních a společenských hodnot, s okolím. Nejhorší situace může nastat tehdy, když své životní problémy, představy a touhy začne řešit v partě. Tam většinou najde pochopení a jeho další život pomalu ale jistě začne formovat názor kamarádů z party. jen málokdy se však prosadí názory rozumné. Mnoho dětí pak poměrně brzy a hlavně velmi často začne experimentovat alkoholem nebo drogami.

Snaha upozornit okolí na své problémy může výjimečně vést až k sebepoškozování nebo demonstrativní sebevraždě. Bohužel se často stává, že dospívající děti ve snaze vyrovnat se ze ztrátou důvěry ve věrnost se stávají v raném věku promiskuitní, anebo naopak asexuální. Je to reakce na ztrátu důvěry v partnerskou věrnost a na představu, že jejich rodič se sexuálně stýká s někým jiným, jak s druhým rodičem. Těžko také snášejí představu náhradního tatínka nebo maminky.

Od 18–21 let
I když už dítě většinou není přímo závislé na rodičovské péči, může být pro něj odhalení nevěry jednoho z rodičů velmi stresující. Někdy si rodiče si myslí, že když už jsou děti dospělé, vztahy rodičů již tak moc neprožívají. Častým argumentem bývá, že už dost dlouho byli spolu jen kvůli dětem a že nyní chtějí konečně žít. Jenže to je velký omyl. Lži a nevěra rodičů mohou mít na jejich dospělé děti dalekosáhlé dopady, protože se jim rozpadá jistota rodiny do které se mohou kdykoli vrátit. Právě vzor rodičovské lásky a věrnosti je pro ně v tomto období velice důležitý. Ztráta těchto ideálů pak může narušit jejich pocit bezpečí spojený s rodinou, což jim může výrazně bránit v navazování jejich vlastních vztahů.

Navíc dost často se stává, že děti po této zkušenosti začnou moralizovat a zásadně odsuzovat jakékoliv sexuální zrady. Bohužel lidé s nulovou tolerancí nevěry mají mnohem menší schopnosti vyrovnat se s následky svých vlastních manželských potíží.

 

Jak zmírnit negativní dopady na děti

  • Rodiče se musí chovat za každé situace zodpovědně. Musí vážit slova a chránit své děti před agresivními útoky a vzájemným ponižováním.
  • I v této situaci by se měli rodiče vzájemně respektovat, dopřát druhému jeho názor a snahu o tolerování rozdílů.
  • Při jednání s dětmi by rodiče měli stát i nadále při sobě. Nemusí spolu žít, ale i tak by oba měli zůstat nedílnou součástí života dítěte.
  • Rodiče by měli být k dětem, úměrně k jejich věku, otevření a nahlas s nimi mluvit o tom, co se mezi nimi děje. A na jejich otázky vždy přímo odpovědět.
  • Rodiče nesmí připustit, aby si děti myslely, že problémy rodičů byly způsobeny jejich vinou.

 

Literatura a zdroje