Jste zde

Komplexy ničí sex

Komplexy ničí sex

Volné pokračování článku "Zábrany při sexu".

Slovo komplex se používá ve více významech. Pokud se jedná se o pojem z psychologie, pak je komplex - soubor symptomů, které se vyskytují společně a svědčí o nevyřešeném problému člověka. Lidově se komplexům někdy říká mindráky.

V psychologii je termínem komplex označován soubor vzájemně spjatých psychických obsahů, jež ovlivňují jednání individua a jsou nevědomě asociovány či spojeny vždy s určitým tématem. Existence komplexů je uznávána především v rámci hlubinné psychologie. Jedná se o vnitřní stav mysli, kdy se člověk cítí nedokonalý nebo dokonce méněcenný. Někdy má komplex skutečnou příčinu. Může k němu vést odchylka od obecně přijímané normy, jak má vypadat tělo, ale také snížené schopnosti a dovednosti právě tam, kde bychom chtěli vynikat. Někdy za komplex ovšem mohou přehnané nároky (vlastní i cizí, třeba rodičů nebo partnera) nebo jen něčí netaktní poznámka, která ani nebyla špatně míněna.

Základní komplexy z pohledu psychologie

  • komplex méněcennosti - (odborně) je soubor vlastností a vzorců chování, jež vedou k pocitu, že všichni jsou lepší, výkonnější, rychlejší, inteligentnější apod.; pocit, že cena člověka je menší nežli ostatních lidí okolo něj. Nejvíce lidí trpících komplexem méněcennosti má introvertní povahu.
  • Napoleonský komplex – často komplex mužů malé postavy. Napoleonský komplex je také často hovorově nazýván jako "Napoleonův syndrom“ nebo "Komplex malého muže". Jedná se o lidové označení pro specifický psychický komplex vycházející z malé výšky, v širším významu pak vycházející z jakékoli fyzické indispozice. Tento termín se používá také obecně pro lidi, kteří si svůj hendikep kompenzují v ostatních oblastech života.

Proč trpíme pocity méněcennosti

Psychologického hlediska jsou asi nejzřetelnější příčiny komplexů v nedostatku rodičovské lásky a podpory rodičů při řešení problémů v dětství. Hodně špatného udělají rodinné problémy ve vztazích mezi rodiči, nebo rozvrácená manželství. V období puberty také zesilují tlaky prostředí ve škole i mimo školu. Komplexy pak vytváří především touha po uznání mezi spolužáky a kamarády. V tomto období jsou děti nejvíce vystaveni vlivu společnosti, reklamy, ideálů, propagandy i norem chování a společenského zařazení. Na tom jakým způsobem se vyrovnáme s těmito tlaky závisí i způsob, jak se budeme vnímat v dospělosti. Ideální by bylo získat vyrovnaný přístup ke světu i k sobě samotným, založený na sebepoznání a schopnosti seberealizace. Jenže v běžném životě tomu tak většinou není,

Lidé, kteří se identifikují s dokonalostí chtějí být dokonalí. Porovnávají se s dokonalými lidmi z reklam, televize, filmů a internetu. Jenže netuší, nebo si nechtějí připustit, že za dokonalostí jejich idolů mnohde stojí týmy vizážistů, odborníků na bělení zubů, plastických chirurgů a grafických mágů s dokonalými počítačovými programy a především penězi. Lidé identifikovaní s takovouto dokonalostí nikdy nebudou stejně dokonalí a budou trpět mnoha komplexy, které je vrhnou do rukou výše jmenovaných odborníků, kteří je krátkodobě přiblíží jejich idolům a dlouhodobě zbaví finančních prostředků. Jejich život však bude mimo realitu a jejich okolí je nepřijme, což jen prohloubí jejich potřebu být ještě dokonalejšími.

 

Jak se s komplexem vyrovnat

Motto:
"Nikdy nepřekonáš oceán, když se budeš bát, že ztratíš břeh z dohledu."
(Kryštof Kolumbus)

Podle C. G. Junga je možné s komplexy zacházet v zásadě čtverým způsobem:

  • Vytěsňování komplexu a s ním spojených pocitů a dalších psychických obsahů mimo vědomí stojí subjekt obvykle mnoho energie, a tak je daní za vytěsňování značná únava, či dokonce úplné vyčerpání a deprese. Vytěsňované obsahy se navíc mohou drát do vědomí ve formě různých nutkavých myšlenek a představ (různé katastrofické scénáře), nepřiměřených strachů či úzkosti i například formou závislostí. Vytěsněný komplex se může projevovat i jako kritický vnitřní hlas, který všechno shodí, zpochybní a nic mu není dost dobré.
  • Při projektování připisujeme to, co sami u sebe popíráme, jiným lidem nebo věcem okolo sebe. Projekce způsobuje, že se bojíme zaplavat si v moři a představujeme si, že agresivní žraloci a bestiální chobotnice jen čekají, na koho by se vrhli a koho by zardousili. Zatím jsme to my sami, kdo v sobě potlačujeme zlobu a odmítáme si to přiznat.
  • K identifikaci s komplexem dochází například ve chvíli, kdy se přísně vychovávaný a dosud nesmělý mladík při vstupu na vysokou školu a odloučení od rodičů náhle promění v nespoutaného bohéma a rebela trochu opilého nečekanou odvahou (srov. inflace).
  • Teprve čtvrtý způsob zacházení s komplexem – konfrontace – je podle Junga zdravý a je součástí procesu individualizace neboli vývoje jedince v jedinečnou osobnost. Konfrontace je prvním krokem k integrování osobnosti, jež byla dosud vnitřně rozpolcená.

Nejčastější komplexy v oblasti sexuality

Základem jakékoli vyrovnanosti ve vztahu, nebo životě, je přiměřené sebevědomí. Největší problémy v oblasti sexuality i poruchy sebevědomí mohou nastat v období dětství a puberty. Právě v této době vytváříme předpoklady pro přijetí sebe sama a přijetí svého těla i jeho nedokonalostí. Není to právě jednoduché období života. Dítě dospívá, jeho tělo se mění a děti se konfrontují s okolím, jeho názory a normami. Hoši začínají v kolektivu porovnávat penis, zejména jeho délku, děvčata se srovnávají ve velikosti a tvaru prsou. 

Malá nebo velká prsa

Ve společnosti jsou ženská prsa symbolem ženství a mateřství, penis symbolem mužnosti. Jenže si nevyberete, co se jednomu zdá normální, je pro druhého neštěstím. Malá prsa - velký problém, ale velká prsa - velký problém.

Malý nebo velký penis

Malý penis - velký problém, velký penis - alespoň vizuálně žádný problém (poruchy erekce nejsou veřejně viditelné). Obdobím komplexů z nedokonalosti svého těla v různé míře projdou všechny dívky i chlapci, bez rozdílu.

Komplexy nesouvisí vždy jen s pohlavím

V reálném životě je dokonalost těla většinou výplodem mediálních agentur, stylistů, vizážistů a grafických odborníků. Je jisté, že udržet krásné a modelované tělo je velký kus dřiny odvedené nejen v posilovně. Dokonalost těl, kterou známe z magazínů, kde se to dokonalými těly jen hemží, tvoří většinou až v renomovaných grafických studiích, kde nad fotkami tráví grafici i několik hodin práce jejich retušováním. Přirozenou nedokonalost najdete u každé ženy, nebo muže. Povolená kůže, celulitida, pupínky, změna barvy vlasů, ochlupení a mnoho dalších detailů trápí i ty nejkrásnější modelky. Také proto jsou tak často středem pozornosti bulvárního tisku. Když tedy všichni máme nějaké nedokonalosti, pak je tedy naprosto nesmyslné trpět kvůli tomu komplexy. Ve skutečnosti mnohé ženy dělá mnohem více atraktivními a žádoucími vysoké sebevědomí, než jejich reálné tělo.

Já nejsem tlustá!!!
Bůh mi dal airbagy, 
protože jsem vzácná....
Moudrá žena a komnata snů

Dobře se radí, ale mnohdy stačí nečistá pleť, mastné vlasy, širší boky, velký nebo malý zadeček, malý vzrůst, tloušťka, celulitida, velký nos, nebo odstávající uši a všechna předsevzetí o vysokém sebevědomí jsou pryč. Muži si navíc ještě přibírají problémy s tloušťkou, plešatěním a z toho, že jejich žena vydělává víc, zatímco jim se nedaří. A základní seznam komplexů je na světě.

Rozhodně doporučuji vyhýbat se diskusním fórům a různým anketám na webu a v sociálních sítích. Vždy se tam najdete a určitě některý problém, který tam budou řešit naprosto přesně padne i na vás. Čím více času budete trávit na sociálních sítích jako je Facebook, tím více budete ztrácet svou vnitřní sebejistotu. Je to podobné jako s davovou psychózou. Jeden začne mluvit o vších a za chvíli se všichni svorně škrábou na hlavě. Jakákoli nedokonalost si najde svého nositele! Nově objevená nedokonalost je pak další důvod hlouběji zkoumat, co ještě by se dalo najít pro zdůvodnění, že se nám něco nedaří nebo proč nejsme nejlepší. Místo diskusí na sociálních sítích si raději zajděte na koupaliště a hodinku si intenzivně zaplavejte. Plavání vám pomůže formovat celou postavu a na komplexy nebudete mít náladu.

Velkou skupinu komplexů má na svědomí netaktní poznámka, která snad ani nebyla špatně míněna. Někdy stačí v běžném rozhovoru zmínit nedokonalost těla, nebo i povahy a ani netušíme, co za bouři jsme rozpoutali. Nepatřičná poznámka o křivých zubech může vést k jejich zakrývání rty, nezřetelnému vyslovování, nebo šilhání. To pak dál povede k introvertnímu jednání ve společnosti a vyhýbání se lidem. Poznámka o křivých nohách může vést k doživotnímu komplexu, který postiženou ženu uvrhne do představ, že musí doživotně nosit sukně až ke kotníkům, nebo kalhoty. Nevhodná poznámka typu "nejsi do těch plavek moc velká" může způsobit, že dotyčný muž nebo žena se budou vyhýbat koupalištím a koupání na veřejnosti.

Velká traumata mohou vyvolat netaktní poznámky o kosmetických nedostatcích, jako je uhrovitá pleť, chloupky na tváři ženy, chlupaté nohy, odstávající uši, mateřská znaménka, zrzavé vlasy, a další nedokonalosti. Možná to měla být jen úsměvná poznámka, její následky však zůstanou dlouho nebo dokonce natrvalo. Někteří jedinci mohou skončit až v péči psychologů nebo psychiatrů. Není podstatné, zda je to muž nebo žena.

Samostatnou kapitolou je pak cílené ponižování v kolektivu nebo mezi partnery.

Komplex může vzniknout i po pubertě nebo u dospělého člověka

Zažil jsem vysokoškoláka, který tak trpěl tím, že má velký nos, až si nechal udělat plastiku a po odeznění pooperačních otoků s malým nosem vypadal jinak a znovu pak nebyl se svou vizáží spokojen.

Nejtragičtější případ, který jsem zažil, byla žena, která tak trpěla pocity nedokonalosti svého těla, že podstoupila 18 plastických operací, které se na ní podepsaly natolik, že po posledních měla jedno prso o poznání větší jak druhé a navíc mělo každé jiný tvar a jinde umístěné bradavky. Byla to dost hrůza, ale ona byla šťastná a chystala se něco udělat se svými rty, které ji připadaly málo výrazné ....

 

Poznámka:

Komplex - slovo vychází z latinského complexus, objetí, shrnutí, celek, od plectere, plexus - spletenec.
Komplex = mindrák

 

Na zamyšlení

"Nic nesnižuje mužovo sebevědomí tolik, jako nejistota co do počtu vlastních dětí."
Jan Werich

 

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)